Okoun říční

Okoun je  velmi hojně rozšířen, i když v některých úsecích tekoucích vod přechodně okoun skoro vymizel. Okouna najdeme téměř ve všech vodách a rybnících. Okoun se vyhýbá horním úsekům pstruhových vod a tokům s rychlou a chladnou vodou. Okoun, původem hlubinná ryba, našel velmi dobré podmínky ve většině údolních nádrží, kde se stal atraktivní rybou co do množství úlovků. Okouny hledáme na jaře v mělčí vodě při březích, s poklesem teploty vody na zimu se stahuje do hlubin. Okoun říční vyhledává místa s úkryty. Na podzim se okoun drží při březích. Jinak okoun hledá potravu ve všech vrstvách vody. Okouny říční hledáme  především tam, kde jsou houfy drobných rybek. Velcí okouni se zdržují vždy v blízkosti nějakých úkrytů. Na údolních nádržích se drží okouni ve větších hloubkách, odkud vyjíždějí na mělčiny. Při strmých skalnatých březích stávají okouni pod útesy a ve výklencích skalních stěn. Okouni jsou během dne v pohybu. Proto nedočkáme-li se na jednom místě záběru, přemísťujeme se na jiná místa. Stejně berou-li nám okouni a najednou přestanou. Stejně zkoušíme, zda berou u dna nebo ve vrchních vrstvách vody. Úlovky okounů nejsou vzácností, problém je jen, kde je hledat. V řekách hledáme okouny nad jezy a při ústí přítoků.

Kdy na ně:

Okoun je při chuti po celý rok. Nejlépe bere okoun  po tření (červen) a potom od srpna do prvních mrazů. V letních slunečných dnech zabere okoun jen zřídkakdy. Na jaře a na podzim bere okoun po celý den, v létě ještě tak brzy ráno a pozdě večer, je-li chladno a větrno. K podzimu, když ráno leží řídká mlha nad vodní hladinou, časně ráno od východu slunce.

Náčiní:

Prut normální a lehčí, vlasec o tloušťce 0,20-0,25, háčky 5-1/0, dobře vyvážený splávek, souudicoví, muškové nástavce a vybavení pro přívlač, kosaky, strímry, ale i woblery.

Jak na ně:

Na plavanou se splávkem (na jaře žížala, malá živá rybka i sám maličký okounek), na položenou se splávkem i bez splávku (žížaly i živá rybka), spouštění a zvedání souudicovím za použití všech druhů nástrah na okouny (jen živočišného původu), přívlač (třpytka a rybka na systémku), v létě více při povrchu,jinak spíše u dna, svislá přívlač, vláčená muška nebo háček s červenou bavlnkou.

Nástrahy:

Na okouny používáme nástrahy jen živočišného původu, jako žížaly, rybky, patentky nebo jejich kousky. Rotační třpytky (např. Mepps - nejosvědčenější je tzv. "Cyankáli"). Mušky typu nymf. Marmiška, na kterou nastražíme oko z prvního uloveného okouna. Zda je na okouny v den lovu výhodnější a účelnější dešťovka nebo živá rybka, je nejlépe vyzkoušet. Při nedostatku vhodných nástrah můžeme na okouna s úspěchem nastražovat kousky okouního masa.

Ostatní:

Okoun říční je dravá, hltavá a shánčlivá ryba. Okoun žije pospolité v hejnech, která jsou tvořena okouny podobného věku nebo velikosti. Čím jsou okouni starší, tím je houf menší, protože staří okouni jsou velmi opatrní samotáři. Běžně lovení okouni mají hmotnost 0,3-0,5 kg., těžší kusy jsou vzácnější. Okoun má velmi chutné maso. Při dostatku potravy roste rychle, pokud nejde o zakrnělé jedince. V rybnících a pstruhových vodách je okoun nevítanou, a proto hubenou rybou. Jinak je to významná hospodářská i sportovní ryba. Malí okounci jsou velmi dobrá nástraha. Vnadění okouna je účinné, provádí-li se delší dobu, pravidelně a ve stejnou denní dobu. Během chytání okounů prohazujeme návnadu, abychom stáhli drobné bílé rybky, za kterými připlavou okouni. Okouna musíme zdolávat opatrně, poněvadž má křehké pysky. K podzimnímu chytání okounů na plavanou při břehu používáme jemné náčiní a velmi malé nástrahy.